Revoluční rok 1968
Změna která s naším rokem nemá zdánlivě nic společného, ale která je o to zásadnější, aniž si to uvědomujeme.
Co se dělo na Západě? V 60.letech probíhá proces „uvolňování“ a vzpoury proti konzervativním pořádkům, liberalizace chcete li. Ve skutečnosti se začíná projevovat tzv. Dlouhý pochod institucemi a vliv Frankfurtské školy. O co jde, si podrobně přečtěte zde a zde. Tyto společenské změny probíhají všude ve světě např. v USA, Západním Německu, Japonsku nebo Švýcarsku. Nejintenzivněji tyto společenské bouře probíhají nečekaně ve Francii, která je revoluční velmocí. Těmto událostem se říká pařížský kveten. Tehdejší studenti vyráží do ulic a stávkují. Nelíbí se jim hlavně „pravicový“ konzervativní režim prezidenta DeGaulla a premiéra Pombidou. Studentské bouře strhnout většinu francouzské společnosti, vyhlašují se stávky lokální, a později i generální a konzervativní režim je nucen opustit své pozice (velmi to připomíná listopad 89´v Československu).
Ve skutečnosti došlo k neomarxistické revoluci, která ovládla celý tehdejší západní svět. Ten pomalu ale jistě začal přebírat liberálně demokratické principy, dnes též nazývané jako Evropské hodnoty.
A jak k tomu došlo, a o co neomarxistům, kulturním marxistům jinak řečeno, jde?
Dlouhý pochod institucemi vymysleli italští komunisté - marxisté, které nechal zavřít fašistický diktátor Mussolini. V kostce řečeno jde o dlouhodobou nenásilnou revoluci jejíž cílem je nejdříve infikovat myšlenkami kulturního marxismu nejdůležitější instituce potřebné pro budoucnost,tedy školy, jak ty střední tak převážně univerzity. Pokud se podaří ideologii kulturního marxismu vštípit co nejvíce studentům, tak tato generace bude později nejen učit další děti, ale může pracovat kdekoliv, kde lze ovlivňovat společnost.
Tyto snahy o dlouhý pochod institucemi přerušila 2 světová válka a řádění Němců v Evropě. Ale díky německému řádění a jejich genocidě na evropském obyvatelstvu dostali neomarxisté do rukou neuvěřitelné argumenty. Cokoliv, co se vymykalo jejich vidění světa mohli jednoduše označit za začínající nebo bující neonacismus či pravicový extremismus a nebo nacionalismus (i když národní socialisté byli z podstaty extrémní levice, stejně jako bolševici nebo samotní neomarxisté). V průběhu 50. a začátkem 60.let i vlivem hrůz 2.světové války měli jednoduchou cestu, jak společnost ovlivnit a ovládnout.
Pokud se podíváme zpět do minulosti, do značné míry se to povedlo. Des je západní hodnou tzv. liberální demokracie, jak svůj režim neomarxisté nazývají. A jejich cílem je zničit národní státy, jejich tradice a kulturu, protože neomarxisté toto vše nenávidí. Proto jsou tu snahy o masovou migraci, a označování kohokoliv, kdo se proti jejich plánům postaví, označit za nacistu či pravicového extremistu.
I v Československu probíhal pokus neomarxistů, kteří se vydávali za reformní komunisty, o revoluci. Tyto snahy však byly rozjety tanky stalinistů.
Dnes hodně lidí snahy neomarxistů prohlédli, evropané se pomalu probouzejí, a zjišťují, že tzv. liberální demokracie nebude za tak super, jak se nám snaží soudruzi se západu namluvit. Otázkou je, zda to probouzení netrvá na západě až příliš dlouho a pomalu. Vypadá to, že nejvíce si nebezpečí liberální demokracie uvědomují obyvatelé států V4, které mají větší zkušenost s totalitními režimy a chtějí žít podle jiných hodnot. A hlavně chtějí žít v bezpečných zemích, a to liberální demokracie, jak se ukazuje na západě nenabízí.
Petr Göndör
Ještě více přímé demokracie.
Prezidentská volba ukázala jednu velmi pozitivní věc, a to tu, že český národ snese více přímé demokracie. Neustále je nám podsouváno, že musíme být součástí civilizovaného světa, že jsme pořád ještě zaostalí a hloupí.
Petr Göndör
Pionýři nové doby ordinují pravdu a lásku
V Orwellově románu 1984 jsou nám popisována čtyři ministerstva, která řídí Oceánii, říši Velkého bratra. Dvě z nich se jmenují Ministerstvo pravdy a Ministerstvo lásky.
Petr Göndör
Hra o život
O čí život že se tu hraje? O Váš, o můj. Tedy v případě že jste ateista. Co si ale pod tímto slovem představit?
Petr Göndör
Petiční dobrodružství
Včerejší projednávání petice proti kvótám na uprchlíky, diktovaných EU, bylo tečkou za nejúspěšnější peticí v historii ČR.
Petr Göndör
Probouzí se občanská společnost?
Pomalu ale jistě se probouzí. Jde to vidět na reakcích a přístupu občanů k petici proti kvótám, která je velice zajímá. Pokud sledujete dění kolem této události, pořádané hnutím Islám v České republice nechceme (Ivčrn).
Petr Göndör
Jsem přece tolerantní člověk…!!!
Už delší dobu přemýšlím, jak uchopit napsání blogu o uprchlické krizi a přístupu našich (j) elit EU.Nedávno jsem narazil na tento zajímavý text, který krásně popisuje situaci.Není třeba nic jiného dodávat,či měnit.Užijte si to :)
Petr Göndör
HateFree opět tančí…tentokrát si dává tango s Hitlerem.
Fakulta Sociálních Studií je v poslední době neblaze proslulá tím, že produkuju řadu svých absolventů, kteří jsou naprosto mimo realitu. Jak jinak si vysvětlit výskyt takových jedinců jako je Jaroslav Cerman, který sám sebe označuje za, cituji: Radikálního pseudohumanistu, havloida a srandistu. Už to samo o sobě vypovídá o myšlenkových pochodech toho „srandisty“, který je klasický příklad demagogií multikulturalismu zpracovaného člověka.
Petr Göndör
Evropo! Probuď se, stojíš nad propastí.
I přes velké konflikty minulosti to byla z podstatné části Evropa, kdo řídil běh světa. I když mezi sebou evropské národy od počátku dějin válčily, uzavíraly spojenectví nebo naopak spojenectví zrazovaly, vždy ještě stačily být hybateli dějin. Realita se po Druhé světové válce bohužel nevyvinula, tak jak si třeba Winston Churchill přestavoval, jakési „Spojené státy evropské“, kdy jednotlivé suverénní národy budou spravovat své země a přitom se navzájem budou věnovat více obchodování než válčení, budou se víc věnovat vzdělávání, inovacím, a všemu, co vede k prosperitě. A hlavně si budou vládnout samy. Bohužel ne.
Petr Göndör
HateFree tančí valčík s Breivikem
Norsko...nádherná země na severu, se svou bohatou historií, krásnou přírodou, nyní trpí. Tato země je modelový příklad toho, kam až může zajít „dlouhý pochod institucemi“. Tedy průnik neomarxismu, jakožto dalšího klonu škodícího levičáctví: Velká otevřenost k imigraci, snaha vytvarovat společnost do jakési směsi všech náboženství, ras, kultur, kdy musí mít všichni všechny rádi a musí být k sobě hrozně tolerantní atd...